Kdo se moc ptá, se i moc dozví.

Tak co se týče toho ptaní, při mém porodu tento rok v září na Bulovce jsem se ani ptát nemusela, protože mě o všem informovali předem. Někdy to bylo až trošku směšné, protože dát možnost rodičce něco odmítnout (i když tomu přesně nerozumí), může mít za následek její znejistění a má reakce pak byla:"No když si myslíte, že mě to pomůže, tak mi to dejte. Cokoliv co porod zkrátí je vítáno." Ptala jsem se spíš na věci týkající se přímo miminka - třeba jestli jsou ozvy v pořádku, jestli se posunul, po narození jaký měl Apgar skóre a jestli musel dostávat kyslík. Byla jsem moc ráda, že jsem se nezeptala, proč najednou naběhli do porodnického boxu doktoři a porodní asistentka se mi opřela kolenem o břicho, že musíme rychle porodit. Dozvěděla bych se, že nemůžou chytit ozvy miminka a to by mohlo také skončit tím, že místo tlačení bych tam začala hysterčit strachem o miminko (naštěstí se jednalo o vstupní fenomén). A co se týče té další osoby mnou přivedené - nikoho jiného než manžela bych vedle sebe nesnesla. To je tak intimní záležitost, že nějakou dulu, kamarádku či dokonce matku, bych opravdu nerozdýchala. :-(