Re: Vidím toho mého

Ahoj Renato,četla jsem tvuj článek,i Jiřky i já mám doma něco podobného.Synovi už je 7 let,chodí do 1.třídy.Nicméně jsme si s ním užili pořádné vzrůšo již od prvního roku,kdy začal číst psát počítat,poznávat typy vozů,všechny spz,naučil se světadíly,země a jejich vlajky....Ovšem jeho chování bylo vždy tak trocjhu zvláštní.Neustále knoural a knourá dodnes,rozhodila a rozhodí ho každá maličkost a začne se rozčilovat sám na sebe a vždy,když se to nehodí.Lidi se za námi otáčejí,ale já už si toho nevšímám,i když mám na něj hrozný vztek a nejradši bych ho přetrhla.Nevšímej si lidí,stejně jim nevysvětlíš a oni by to ani nepochopili.Já byla se synem v PPP a tam nám řekli,že je nadprůměrně inteligentní a že má nerovnoměrný vývoj.Tak stále čekáme kdy teda dozraje,někdy je líp,někdy hůř.Škola mu jde výborně,má samé jedničky,ale chování je otřesné.Není vůbec agresivní,takže si vše nechá líbit,protože se neumí bránit.Ale neustále brečí a spolužáci se mu jak jinak než posmívají.Dřív neměl kamarády,nestál o ně,až poslední dobou mluví o dětech,aspon to se zlepšilo.Ještě bych chtěla dodat,že dost často začne vrčet,hučet,bzučet a vydávát prazvláštní zvuky.Takže jediné co občas pomáhá je neustále vysvětlovat,že to či ono není vhodné a hlavně mu to odůvodnit,jaký to může mít následek atd a opakovat pořád a pořád...Hlavně NEŘVAT a NEMLÁTIT,protože to stejně nepomůže.Je to běh na hodně dlouhou trat,ale dá se to vydržetTak hodně štěstí a kdyžtak dej vědět jak pokračujete ROELS.