Re: Ohled k vozíčkářům-Petře

V mém příspěvku jasně uvádím, že na sdělovací prostředky jsem se obrátila ve finále, poté co jsem vše projednala s více právníky a bylo mi řečeno, že je to protiprávní jednání.
Opravdu se domníváte Petro, že tím že se starám o postižené dítě nemám stejné možnosti jako jiní lidé?
Nebo-li jak jste uvedla:
" Člověk smířený sám se sebou a svojí situací pravděpodobně nebude nikomu zdůrazňovat, jak trpí, jelikož sám se sebou netrpí a dokonce je šťasten. Když by vyrovnanému, ať už zdravému nebo nemocnému, hajdaláci odtáhli auto, nebude se cítit ukřivděn, natož aby volal sdělovací prostředky. Prostě se bude snažit zařídit podle toho, že mu zmizelo auto".
Nechápu také spojitost mezi mým článkem a vámi uváděným smířením s postižením, promiňte, ale znát z okolí nemocného člověka, nebo se o něj denodenně starat je přece jen rozdíl.
Ale ale třeba se mýlím a když píšete o tom jak byste každému chtěla jeho kříž ulehčit, tak zároveň pro to i něco děláte.
Ano, tvorbu malířů s ústy znám, má sousedka a přítelkyně je jednou z nich, nevím však, jak by jste se vyrovnala s jejími občasnou nespokojeností, přestože je se svým postižením smířená.
Upřímně vám přeji, ať nemusíte řešit pro postižené tak stresující situace.
Daniela