Re: Hezky porodit lze už i u nás

Také bych ráda přidala svoji "trošku do mlýna" :)
Dagmi, souhlasím s tebou a všemi, co prostě pohodově v Česku porodily/i...i za účasti tatínků.
Rodila jsem v Motole, 2006....a již si nedovedu představit rodit jinde. Natož, když si představím, jak se asi rodilo kdysi, opravdu kdysi dávno (ale všechno je to dáno dobou, to je jasné)...chuděrky ženy a jejich miminka.
V MOTOLE a věřím, že i ve spoustě jiných nemocnicích v ČR panuje naprostá profesionalita. To, že sem a tam, nejsme s něčím spokojené, je opravdu jen o tom, že jako lidé jsme každý jiný/jiná. A taktéž, jak to tady již někdo psal, je to také o tom, že každý/každá máme jiné nároky, jiné pocity...a tak dále. A je to vše o toleranci. Takže já jsem pro, ať si každý, resp. každá, jezdí rodit kam chce a vytváří si okolo sebe takové a takové zázemí. Ovšem druhá věc je ta, zda opravdu někoho,něco, neprávem kritizujeme nebo napadáme. NELÍBÍ SE MI, JAK AUTOR ČLÁNKU PONÍŽIL NAŠI ZEM! NESOUHLASÍM S NÍM V TOM, ŽE ÚROVEŇ PORODNIC V ČESKU JE ŠPATNÁ. A už vůbec nebudu brát vážně nějakou PA s Rakous....to je fakt úsměvné. Já jsem v Motole narazila na jednu nerudnou sestřičku, ale opravdu jen jednu...a to se může stát kdykoliv a kdekoliv, že narazím na někoho, kdo mi znepříjemní život...ať už jdu na úřad nebo do obchodu. A to se jistě někdo nad tím pozastaví, jak můžu přirovnat porod k něčemu takovému. Nedělám to. Jen si myslím, že je to všechno o toleranci a než něco udělám, tak se nad tím taky zamyslím. Tím myslím to, že než jsem "šla" rodit, tak jsem si zjistila "miliony informací" a ptala se...a nakonec když mi ta sestra znepříjemňovala život v porodnici, řekla jsem o tom doktorovi. Ten mi řekl, "ano, víme o tom, že je nepříjemná, uvidíme, co se s tím dá dělat, ale je tady po váš pobyt v nemocnici už jen tento den, tak to vydržte a dál se jen radujte z vašeho krásného chlapečka a kdyby něco vážného, řekněte to". Takže nakonec můj pobyt v porodnici byl taky jak fajn dovča, dostala jsem najíst, nemusela jsem se s ničím doma "klohnit", prima jsem si pokecela s mamčou, co byla se mnou na pokoji a vůbec s ostaními mamminami třeba na chodbě, když jsem si šla uděla čaj. Pokoj byl fajn, vybaven koupelnou a vším potřebným, nehledě na potřeby pro mimi a pro mamči. Všechny další sestřičky, doktoři a doktorky byli ochotní a já jsem fakt ocenila to, že jsem mohla i v půl noci za nimi jít a na vše se poptat. To jsem pak doma takový luxus postrádala. Doktorka co "mne rodila", by zasluhovala metál. Byla naprosto v pohodě, usměvavá, milá třicátnice. A respektovala vše, o co jsem si řekla, pokud to bylo možné. A hlavně mne povzbuzovala a udělala maximum, když už jsem to vzdávala. A nakonec díky nim se narodil malý zdravý. Byl zamotaný v pupeční šňůře a neumím si tedy představit rodit doma či jinde. Tam by jistě nebyl rychlý zásah takový, jaký jsme potřebovali. A věřím, že opravdu ona i veškerý personál okolo dělá jen nutné a potřebné a ne jen pro "zbytečnou tabulkovou věc"...či jak to mám nazvat.
JÁ NAŠIM PORODNICÍM TLESKÁM! A MAJÍ MŮJ VELKÝ OBDIV. JÁ BYCH NIKDE JINDE NERODILA. JÁ JSEM DOMORODEC A VÁŽÍM SI SVÉ ZEMĚ.
A taky musím dodat jednu věc, je to vše také o ŠTĚSTÍ. A jak se říká, každý svého štěstí strůjcem. A pak, i lékaři a sestry jsou jenom lidé a chybují.....