Peci-mám stejnou zkušenost, ale s dobrým koncem

Ahoj Peci,

před deseti lety jsem byla v nachlup stejné situaci, můj přítel byl 3 roky po rozvodu, žil sám, měl desetiletého syna. A hned na začátku vztahu mi řekl, že už se ženit nikdy nebude a děti žádné nechce. Bývalou ženu do telefonu oslovoval lásečko,rozpad rodiny velmi těžce nesl. Jeho bývalka si našla jiného. Vypadalo to beznadějně a hrozně mě to štvalo, děti jsem už chtěla a moc. Ale jeho desetiletý syn, který mi na první schůzce řekl, že mě bude muset znát nejmíň tři roky, aby mi mohl tykat, což mě vyděsilo, se velice brzy vlastně stal tím dítětem, které jsem neměla - skákali jsme spolu na vodní posteli jako na trampolíně, chystala jsem mu Vánoce, učila ho lyžovat, blbli jsme spolu a společně "mučili" tatínka při polštářových bitvách. Ale - po svatbě a miminku jsem stejně toužila. Takže jsem udělala to, co ti tady všichni radí - sbalila si saky paky a o dešla. Řekla jsem mu, že je mi to líto, že ho mám moc ráda, ale do mého života patří rodina a vlastní dítě, takže mi nezbývá, než hledat jiného partnera. Byla jsem pevně rozhodnutá to opravedu skončit, nic jiného mi ani nezbývalo. Měla jsem svůj byt, takže odchod nebyl složitý, kam jít jsem měla. A bylo. Probrečela jsem dny i noci - přesně čtyři - a pak se objevil, s kytkou, u dveří do práce - že prej mu ale hrozně moc chybím, a že už nechce mít igelitku na klice místo odpadkového koše, že už nechce střídat ženský, že chce mě, řekla jsem, že ale ví, že to nejde, že do mého života patří mé vlastní dítě... Ale nakonec, po nějaké další době jsem to riskla a vrátila se, - svatbu jsme zatím vynechali, a snažili se o miminko - nešlo to, a tak jsme obíhali doktory...po dalším roce jsme se vzali a po dalších dvou se narodila naše společná dcera. Tenhle týden jí bude šest. Jejímu velkému bráchovi bude letos 21. A můj muž je ten nejšťastnější chlap na světě. Aspoň to říká, říká, že jsem mu dala život do pořádku,že kdoví, jak by žil, že nechtěl za nic na světě riskovat další zklamání, ale že my dvě, jsme to nejlepší, co ho v životě potkalo. Velkej brácha se u nás stavuje snad každej víkend, když přijede ze školy. Se ségrou se milují, jezdí s námi na dovolené a prostě vůbec je to úžasný. Vím, že můj muž už nechce další dítě, ale respektuji to. "Chlapečka" už máme, byť je dospělý, znám ho 11 let a máme skvělý vztah, asi i proto, že i já jsem vlastně pořád dítětem, takže nebylo těžké toho skvělého kluka přijmout a blbnout s ním. A naše dcera sourozence má - není to dítě jejího věku, ale vztah mají skvělí, takže do života tu určitě oporu mít bude. Ano, jsme šťastní! Tvůj přítel je zatím raněný, bojí se. Ale věřím, že máte šanci - zkus odchod, nech ho o tebe bojovat, ať vidí, co by ztratil.... A když to nezabere, opravdu se poohlédni jinde, ale věřím, že to zabere, držím ti palce! A - promiň otázku, jak vycházíte s přítelovým synem? Je mi jasný, že ne všude to je tak ideální, jako to bylo u nás.... A to je taky hodně důležité... Tak hodně síly!!!