Re: Co mám dělat aneb jak z toho ven?????

Nepripust, aby manzeluv syn bydlel s vami, jinak se rozluc s vasim manzelstvim. Pokud Ti jeho syn uz ted vadi takhle extremne, nerozdychas to, byt s nim denne. Mluvim s vlastni zkusenosti. Ja jsem bohuzel udelala tu chybu, ze jsem syna z manzelova minuleho manzelstvi prijala pod nasi strechu a hodne dlouho se snazila, aby to mezi nami fungovalo. Marne. To, co popisujes (vybiravost v jidle, drzost, krivactvi, ...) je presne stejne. Navic hrozne lze a podvadi, jedna naprosto nelogicky a bezcitne. Po mnoha hadkach, vysvetlovani po dobrem i po zlem jsem dospela do stadia, kdy jsem se klepala jen pri predstave, ze se vrati ze skoly a zase to zacne nanovo ... Nemeli jsme s manzelem v podstate zadny soukromy zivot, porad jsme jen resili, co se zas ten ktery den semlelo a co s tim ... Po dvou letech marne snahy jsem to postavila tak, ze to proste nevydrzim a pokud on tady bude, ja odejdu (mame spolu skoro trileteho kluka a dalsi je na ceste). Mela jsem proste pocit, ze vic nevydrzim. Bohuzel, neni ho kam vratit, protoze jeho biologicka matka ho zpet nechce (ackoli se tak navenek tvari). Momentalne je to tak, ze se ho snazim ignorovat a krome pozdravu s nim nemam nic spolecneho. Vsechno s nim resi jeho otec. Jak dlouho ale tento stav vydrzi, tezko rict... Pisu asi dost zmatene, ale je tezke popsat tu kazdodenni pakarnu ... Jestli budes mit chut, napis mi na mail.