Re: Mam partnera,ktery je rozvedeny

Ahoj, ted jsem tady dele nebyla, umrela mi babicka a to mi dalo dalsi emocionalni ranu. Rozchod - nojo, to jsme zkouseli, ale tak nejak napul... dalsi den se mi ozval telefonicky s nazorem, ze jsme prece jen jeste neprodiskutovali vsechny aspekty... On rika, ze TED (to ted hodne zduraznuje) dite nechce, ze ma jine priority (hlavne financniho razu, aby mel klidny rozvod a hlavne nemel problemy ve styku s ditetem tak pristoupil na desny veci co se tyka financi, z kterych se nejdriv musi vyhrabat, coz chapu). Na druhou stranu ja nejsem ten typ, co by se nechal zivit, jedno za jakych okolnosti. Jak vychazim s jeho synem - bez problemu, ale s odstupem z obou stran. Jednou jsem mu v emocich v hadce rekla, ze me to silene drasa, byt s jeho synem a divat se na to jejich "souzneni" otec-syn (jsou sehrany tym), kdyz ja jsem mimo a navic vlastni dite nemam a asi ani mit nebudu a od te doby me prestal zvat na spolecne vikendy s tim, ze ho tenhle vyrok dost trapi. Ono je nejjednodussi poradit - rozejdi se s nim, ale problem je v tom, ze v podstate vsechno ostatni klape a to jsem uz hodne dlouho nezazila. Ja s nim nejsem protoze chci nejakeho muze (byla jsem pred tim 3 roky sama), ale protoze chci jeho a mam ho rada. Obcas si rikam, ze nejsem dost dobra, protoze s byvalou dite i svatbu mel, se mnou ne - proc asi.... ale sama vim, ze to je blbost. Mam ale hrozny strach, ze mi ujizdi vlak a ze to budu strasne litovat.... Jenze to zase vytvari tlak a tim nic nedosahnu - krome obrany, ktera je automaticka. Zacarovanej kruh...