Re: Markéto

Markét, když tak čtu ty tvoje peripetie se psem, asi by opravdu bylo lepší, aby jste psa dali někomu, kdo se o něj dobře postará. Z toho co jsem si přečetla mi vyplývá jediné, na psa nemáte tolik času, aby jste mu mohli dát tu správnou výchovu a zázemí. Tím,že zajdeš za odborníkem, se sice leccos o výchově dovíš, ale to nemusí pomoci. Pokud chceš mít doma spokojeného psa, musí mít pes i spokojené páníčky.

My máme v rodině taky pejska a to už 11 let. Jsou chvíle, kdy bych z něj nejraději udělala dva malý ale je náš. Slouží u nás v rodině jako dobrý společník, který si zaslouží naší pozornost. Nikde nic neničí, netrhá a nevyvádí, když jdeme pryč, protože míříme někam, kam ho opravdu vzít nejde. Jinak je s námi stále a bereme ho všude, kam to jde.

Člověk by měl při pořizování psa uvažovat rozumně. Je to zvíře, které nám může dělat společnost i 20 let. A těch 20 let nestráví jen na chodbě v pelechu. Má své potřeby a je potřeba ho vychovat, aby byl příjemným společníkem a ne na obtíž. Pes se nerodí zlý ani nevychovaný. To jak se bude v budoucnu chovat, ač to někdo nerad slyší, ovlivňuje z 90% člověk. Takže každý pes je vychovaný tak, jak ho k tomu připravil jeho pán. Pes je sice v zákoně definován jako "věc" (jako ostatně spousta zvířat), ale to jestli k němu budeme přistupovat jako k věci, z něj příjemného společníka neudělá

Markét, má okolo sebe spoustu známých, kteří mají psy. Ne všichni tito psi jsou příjemnými společníky a spousta z nich je afektovaných, zlých, nevypočitatelných, agresivních a nevychovaných. Většinou v té druhé půlce jsou psi páníčků, kteří na ně nemají čas a vnímají je jako "věc", doplněk image, nutnost, kterou musí strpět a nebo o psychice psa vůbec nemají povědomí

Pes nepřemýšlí, tak jako člověk, právě proto je tu člověk, který musí v některých věcech přemýšlet za něj a správně ho nasměrovat. Bez toho to prostě nejde.

Náš pes dovedl naši dcerku, tam kam jsem potřebovala. Vždycky jsem si přála, aby si vybudovala kladný vztah ke zvířatům a naučila se k nim správně chovat. Myslím, že se to mě i našemu psovi povedlo. Dcerka se po něm neválí a ani mu v zápalu jakési hry neubližuje. Jsou jí necelé tři a ví, že pes není hračka, že je to živý tvor, se kterým se musí slušně zacházet. Ví, že si s ní bude hrát, když ho k tomu vyzve a taky ví, že ho nemá do hry nutit, když se mu nechce. Ví, že je to živý tvor a nesmí mu ubližovat. Přivlastnila si to a chová se tak ke všem zvířatům. Snažím se v ní vypěstovat nejen lásku ke zvířatům, ale i respekt k jejich chování. Takže na kočku u babičky se střemhlav nevrhá, jak povodeň, ale normálně k ní příjde, podrbe a pohladí a nechá jí být.

Zrovna nedávno mě dcerka překvapila v zoo, kde jsme se zastavily u ohrady s poníky. S koňmi jsem pracovala, tak jsem to jen sledovala a hlídala chování poníků. Dcerka k nim přišla, jednoho začala drbat a hladit na hlavě. Prohledával jí ruce a kapsy jestli v nich něco nemá Chovala se přirozeně a bylo to v klidu. Pak přišla druhá maminka zhruba se stejně starou holčičkou. Tak k poníkům letěla jak vichřice a celou cestu ječela nadšením. Jak k poníkovi u kterého stála má dcerka doběhla, tak poník do ní v tom zmatku šťouchnul. Holčička začala ječet, jak protržená, že jí koník kousnul Dcerka stála jak opařená, nechápavě koukala, pak přišla ke mě a ptala se proč to ta holčička udělala a proč brečí, když je koník tak hodný.

A vo votomto je Pes v rodině s dětmi , může sloužit jako dobrý výchovný prostředek,když chcete dítě naučit se chovat ke zvířatům. Naučit je, že mají své potřeby, svůj čas pro hru a odpočinek. Naučit je slušnému přístupu k nim a dokázat tak dětem, že pokud zvířeti nebudou ubližovat, tak se jim to v dobrém vrátí.
Pokud je ale pes u vás v rodině na obtíž, k ničemu dobrému to neposlouží a nejen vy ale i pes se nebude cítit dobře a odrazí se to na jeho chování doma, nebo i na jeho chování k vám