Az stari prijde k nam

Ahoj vsem!
V uvodu bych chtela podekovat Klarce za jeji krasne pribehy vsedniho dne, ktere jsou velmi mile, ale jsou hlavne k zamysleni.
Po precteni clanku jsem si i ja vzpomnela na pribeh,ktery se odehral asi pred patnacti lety. Po maturite jsem nastoupila jako zapisovatelka u okresnim soudu, kde jsem byla u pripadu, kde si starsi muz pujcoval penize, ktere pak nebyl schopen vratit. Soudcove z lidu, kteri uz meli nejake zivotni zkusenosti, nechteli davat prilis tvrdy trest. Pak se ptali me, co si o tom myslim. Ja si dodnes vzpominam, ze jsem rekla : Ja bych mu dala prisny trest, nemel si pujcovat, kdyz vedel, ze to nemuze vratit.
Za tech patnact let jsem se parkrat dostala do situace, kdy se mi nevedlo prave nejlepe, a priznam se, ze mi vzdy prebehl mraz po zadech z toho, jak jsem chtela byt k tomuto muzi tvrda.
Nechci nikoho soudit za jeho nazory. Kazdy mame jine zivotni zkusenosti.
Chtela bych jen poprat vsem, at vinou osudu ci vlastni nemusi prosit o pomoc u "cizich lidi" a pak cestne prohlasit : Potrebuji pujcit 1000Kc, chtela bych vam to vratit pristi tyden, ale mozna vam je nebudu moci vratit nikdy.
Zatim porad nemuzu mit deti, mozna, ze nikdy nebudu mit "svoji rodinu" a az budu stara, mozna nebudou na zivu ani moji pratele a pak se bojim, co kdyz budu muset i ja zazvonit.