to byly časy :-)

když jsem objevila svět knížek, přečetla jsem vše, co se dalo číst. Objevila jsem Májovky a přímo je zhltla , staré Rodokapsy, dobrodružné knížky - tenkrát byly různých barev po levé straně s černými pruhy, na půde jsem dokonce našla i příběhy Rychlých Šípů.... Během let jsem se ale nejvíc vracela právě k Mayovkám, milovala jsem ty příběhy, věřila jsem na přátelství na život a na smrt, na čestnost... Je fakt, že mám spoustu známých, ale opravdové pravé kamarádky ne. Dvě nejlepší, se kterými jsme se svěřovaly se vším, smály se a brečely, mě bodly nůž do zad. Od té doby už nevěřím, že mi to znovu někdo neudělá, nesvěřuju se, jsem jen sama za sebe. A právě proto byly a jsou pro mě Mayovky něčím, co bych chtěla moc mít ale nikdy nebudu :-(