Takhle jsem přišla o "kamarádku"..

Musím zareagovat, protože jsem moc ráda, že se teď nemusím cítit divně, že prostě jsou situace, které jsou normální a nijak je neovlivníme..můj syn, když mu bylo 14m, tak u kamarádky zatahal za vlásky její dceru- 12m-, po chvíli ji praštil a pak( což jsem ani nestihla zaregistrovat)jí sahal na náušničku, což malá těžce nesla a pokaždé strašně brečela(měla v té době teplotu, ale to jsme zjistily až za chvíli, takže asi i proto reagovala přecitlivěle)..vždy jsem malému domluvila, pak ho i plácla přes ruku, ale najednou začala kamarádka na syna ne křičet, ale dost zvýšila hlas, byla celá brunátná vzteky, že jako jak si to představuje(!!!)a že teda takhle by to nešlo, že nebude někde na písku jen hlídat, aby jí něco neudělal a jak to teda bude, že s námi nebudou moct nikam chodit atd... no dole síla..mě došlo snad až po chvíli, že to myslí vážně a nebyla jsem schopna slovna- přitom jinak dokážu být docela drsná- takže já už ani nemluvila, po chvíli jsme odešli a od té doby jsem ji neviděla, neměla jsem zájem se s ní vidět..co kdyby se na ně syn ŠPATNĚ podíval??? A teď ona říká, že si nenechá MLÁTIT dítě, že prý jsem mu nic neřekla..
Tak nevím.. asi jsem ho měla přizabít a seřvat na celý barák..rozhodně nepatřím k matkám, kterým je jedno, že jejich dítě někomu něco provádí, bylo mi to nepříjemné, ale co jsem měla udělat víc?? Tak bych ráda viděla, co udělá, až se to stane její dceři a stane se to určitě, protože nevím o nikom, kdo by něco občas neprovedl..
Můj syn už z toho vyrůstá, spíš i děti pohladí..Obdivuju autorku článku, že nic paní neřekla, ale chápu, že jí také asi došla slova..