Ve fantasy a sci-fi ne víc dětí a matek, než myslíte...

jen se na ně zapomíná, protože dnešní autoři se omezují na současné "bestsellery". Pár příkladů: Alenka z planety Země (pravda cestuje s tatínkem, takže mě asi emancipované ženy roznesou za tenhle příklad na kopytech , Ciri, její babička a její matka v sáze o Zaklínači, Červená karkulka (příklad z žánru hororů), Odyssea (příběh Penelopé a jejího syna Telemacha je známý dodneška), Zuzanka a její otec Smrť v Zeměploše Terryho Pratcheta, koneckonců i takový dráček Soptík je (ne vždy zdárným) synem svého aktivního otce, který před ním plive na zem - dokonce oheň - a to už vůbec nemluvím o naší klasice: co třeba Spejbl a Hurvínek? Také Mordred v artušovské legendě měl dost aktivní matku (Morgana), která ho vychovala k obrazu svému, a to nemluvíme o všech těch aktivních čarodějkách - matkách v knihách Marion Zimmer-Bradley, která si artušovskou legendu pěkně po žensku přihnula. Dál mě napadá třeba Dům duchů, kde matka vychovává a vede svoji dceru i po své smrti, a opustíme-li žánr fantasy a knižní produkci (nevím, jestli existuje také jako kniha), napadá mě film Marvinův pokoj se skvělým obsazením Leonardo DiCaprio, Meryl Streep, Diane Duane, Robert de Niro, kde je vztah matky, tety a syna ústředním tématem. Tohle mě napadlo během deseti minut z hlavy. Myslím, že příkladů aktivních párů rodič - dítě by se našlo hodně. Jde o to, jestli autor chce nebo nechce takový vztah popisovat. Rozhodně si nemyslím, že by se Petra Neomillnerová musela chválit na Rodina.cz za to, že napsala knížku. Ale asi je to levná reklama, co? Ani si nemyslím, že je hrdinství psát drsně, sprostě a temně. K tomu nepotřebuju fantasy, na to mi stačí večerní zprávy v televizi.