Neměla jsem být holka...

... táta prý strašně chtěl kluka a jednu holku už měl, ani pro mě neměli vymyšlené holčičí jméno. Nevím, jak moc tu holku nechtěl a jestli se jej spíš máma nesnažila v mých očích snížit, když mi o tom říkala, nebo jestli to spíš podvědomě nebrala jako svoje selhání, že se "jí" ten kluk nepovedl. Protože lepší vztah jsem vždycky měla s tátou.

No a když jsme s přítelem plánovali děti, vlastně už dávno před tím, jsem si přála, aby to nebyly samé holky, takže aby pokud možno hned první bylo kluk a pak už mi na tom nemuselo záležet . Možná to zní divně, když jsem takový přístup sama zažila, ale když máte sestru, se kterou si moc nerozumíte, matku, se kterou si moc nerozumíte, táta od vás odešel, máte 6 sestřenic a jediný bratranec se narodí s půlgeneračním zpožděním, a ještě ke všemu zhučíte na gymplu do humanitní třídy (3 kluci a jeden z nich ani nedostudoval), tak se vám může stát, že preferujete klučičí společnost a klučičí činnosti a zájmy.

Kluk se coby prvorozeně povedl . Všechy tyhle rady neznám, ale znám ještě jednu (o mladší krvi), a podlé té nám to (pokud můžu soudit z pouhých dvou případů) vychází - máme podle ní šanci počít kluka jen asi během 6 měsíců ze 7 let, no a druhorozeně bude mladší jen o 2 roky a bude to holka. Každopádně do růžova ji rozhodně oblékat nehodlám, stačí, že kluka nesmírně přitahují růžové věci, doufám, že je to jen proto, že doma žádné nemáme .

A tak si myslím, že lze pochopit, když některým rodičům na pohlaví záleží, samozřejmě až po tom, co se dítko podaří a je v pořádku, a pokud jim na tom nezáleží nějak přehnaně. Rozhodně ale nedokážu pochopit, pokud pak mají děti různého pohlaví různě rádi nebo jim jejich pohlaví dokonce vyčítají, to je fakt hnus. Před časem jsem se na to téma bavila s jinou nastávající maminkou na hřišti, měla tam asi 9iletého syna a 2letou dcerku a před nimi prohlašovala, že chce rozhodně další holčičku, že kluci jsou roztomilí jen tak asi do 3 let...