Re: Malá obhajoba

Valkýro,

já jsem v podstatě bordelářka. Některé věci uklízím, protože nechci, aby mě zavalily. Nádobí od večeře v dřezu mě nevzrušuje (Pravda, na věci, co by mohly zaschnout, liju vodu), myju nádobí zásadně v průběhu přípravy dalšího jídla (nebo přes týden, když je ho méně, naženu děti). Luxuju jednou týdně (někdy i méně). Vytírám, když se na dlažbu vyleje něco, co lepí. Z klasických "zdrojů bordelu" mi vadí snad jen rozházené špinavé prádlo.

Ale občas mám pocit, že potřebuju byt vypucovat, a pak gruntuju. Většinou vyberu právě něco, co mi přerostlo přes hlavu, popadnu velký igelitový pytel a rozhazuju předměty na kupky: vyhodit (to rovnou do pytle, musí být velký a pevný), vyhodit do tříděného odpadu (na to najdu nějakou z krabic, které se pořád někde nějaké povalují), vyprat, umístit na náležité místo (tím běháním po bytě a umísťováním nejraději pověřuji děti, které mě v tu chvíli nenávidí ). Sjedu obvykle jednu místnost, vyženu děti s košem, otřu omyvatelné plochy či vyluxuju a dám si v té místnosti kafe (ano, občas i v koupelně, na WC tedy ale ne ) a je mi dobře. Ostatní místnosti ignoruji a vrhnu se na některou z nich při dalším záchvatu (cca za měsíc či dva). Tenhle druh úklidu mi ale fakt dělá dobře. Vyhodit zbytečné, zase jednou "zpacifikovat" chaos... okolo sebe i ve vlastní duši.