Re: Sezení na zahrádce

Hezky napsané. Je fajn, že se o mateřství a dětech mluví i realisticky :).
Mám velmi pohodové dítě. Ale nespí. Vlastně spí vždy tak deset patnáct minut, když se mi jej po několika hodinách povede "ukecat". Takže dny trávím, rozbalováním, svlékáním, oblékáním, nošením na ruce, na rameni, šátkováním, přenášením, nandáváním do lehátka, vyndáváním z lehátka. V krátkých chvílích, kdy si vystačí sám se snažím zvládat domácnost. Naštěstí dvě starší děti už jsou natolik samostatné, že si připraví i jídlo. Ve chvíli, kdy kojenec usne se snažím rychle najíst.

Kojenec má však jednu neuvěřitelnou vlastnost, usne pokaždé předtím, než dorazí domů přítel, spí, když si přítel dopoledne udělá volno a zůstane na prodlouženou snídani, usne pět minut předtím, než dorazí pošťák a když vyrazíme na návštěvu, tak tu prospí také. Čímž zákonitě dochází k nádherným momentům, kdy pošťák, který už počtvrté v týdnu vidí spící dítě se vážně optá, zda je to dítě někdy i vzhůru, známí mají pocit, že se nám narodil malý zázrak, tudíž nelze moc skuhrat, stejně by mi to nikdo nevěřil. Největší horor je večerní uspávání, to naštěstí zná i má drahá polovička, která se ochotně zapojí, takže nastřídačku provádíme vše výše popsané. Ale možná svítá na lepší časy, včera kojenec zabral na AC/DC a Highway to Hell. Po večerním uspávání jsem vyřízená natolik, že místo toho, abych se věnovala svému podnikání, ve kterém jsem plánovala i při mateřské pokračovat, padám vyřízená do postele. Naštěstí v noci spí kojenec dobře.

Mám velké štěstí, že dnes už vím, že z toho brzy vyroste.