co je horší???

Nejhorší to má ten, kdo mohl něco udělat a neudělal. Nejde porovnávat, kde partner chybí více, jestli může mít vdova hezké vzpomínky a opuštěná ne... Může to být klidně i naopak.

Líbí se mi ta poznámka, že manželství je rizikový sport. Taky bych dodala, že jakékoliv partnerství je rizikové, důležitá je ta prvotní volba a pak to, aby se o vztah pečovalo. Život je plný stereotypů, povinností, problémů a toho hezkého je vlastně docela málo. Dost nám dají děti, teda pokud je chceme... oba!
Mnohdy nechápu, když čtu, s čím vším šly zdejší přispivatelky do svých vztahů a jaké je vlastně mají. Mnohé z nás se vůbec neumí rozhodnout, samy neví, co chtějí a jak si tedy za svým jít - a k tomu to skloubit s tím, co chce partner.

Jakýkoliv rozpad rodiny je krutý, ať už to vzniklo blbostí dospělých nebo v důsledku neštěstí. Jenomže od toho jsme dospělí, abychom byli rozumní a snažili se s riziky počítat a eliminovat je. Protože nakonec jsme to hlavně my, kdo si to odtrpíme, ať tak, či tak.