Taky jsem byla ta "netolerantní" matka

Dámy, nezlobte se, ale já jsem podle vašich názorů taky byla ta "netolerantní" matka. Když dcera dospívala, začínala mít dojem, že jí patří svět. Chytrá holka, ale začala se chytat partiček, táhla to s partou cikánů, spadla do party, která jela v kradených mobilech a ti zneužívali toho, že jí ještě nebylo 15 let, apod. Bylo toho hodně. Málem jsem zešedivěla. Jako samoživitelka a navíc bez rodičů (přišla jsem o ně jako dítě) jsem se musela postarat, aby byly peníze na živobytí, otec na dítě dlouhodobě neplatil a soudy moje žádosti o výživné neskutečně protahovaly. Při exekuci na majetek v hodnotě nějakých 80.000,- Kč se ke mně dostalo celičkých a převratných 635,- Kč!!! Soudy měly dojem, že je otravuju, tak mi to dávaly patřičně sežrat. Že jsem měla nějaké soudní náklady, jako třeba výpisy z katastru nemovitostí? Nezájem, soudkyně mi řekla natvrdo, že soud mi úhradu nákladů řízení přiznat nemusí. Skončilo to až stížností na ministerstvo spravedlnosti, a ne jedinou.
Taky jsem dítko přehnula přes koleno a konala se exekuce páskem. Když mi totiž došlo 12-leté dítko ve dvě hodiny v noci z diskotéky s partou povykujících ožralých výrostků, jsem se prostě neudržela. Měla jsem strach, aby neotěhotněla a nezkazila si život. Z Vašeho pohledu jsem musela být hrozná netolerantní megera. Přesto jsem byla šťastná, když se dcera nakonec chytila, dostala rozum a vystudovala nejprve gympl, pak vysokou školu, dneska jede druhou (tu první prý považovala za rodinnou povinnost, i když si ji vybrala sama, tu druhou jede jednak pro radost, jednak proto, že si prý nedovedla předtavit, že bude muset chodit do práce. No, jede ji v angličtině a v zahraničí, tak mám docela radost). Má našlápnuto na slušnou kariéru a slušný výdělek, což se mně třeba nesplnilo, protože jsem řadu věcí musela obětovat péči o dítě, aby neskončilo v děcáku (nebo třeba i v pasťáku).

Zkuste se na své dětství podívat očima rodičů. Opravdu jste měly tak špatné dětství? Když jsem já přišla o rodiče, dostala jsem se do rodiny nepříliš finančně zajištěné, takže rázem o nějakých 50 let zpátky. Doma se vařilo mýdlo, chovaly se kozy, ovce, prasata, což znamenalo nasušit seno, naučit se dojit, pralo se na valše, prádlo se chodilo tzv. kálat (máchat) do řeky... Já na to všechno zprvu koukala jako zjara. Naučila jsem se plést na pletacím stroji, připravit si pletací přízi na kolovratu (kupovala se levnější svetrovina na párání, po rozpárání byla ze čtyř nitek a plést nebo háčkovat se z toho nedalo), musela jsem se naučit škubat husy na peří, zabít, stáhnout a vykuchat králíka, zabít, oškubat a vykuchat slepici. Ostatním děvčatům z vesnice to divné nepřišlo, ony to dělaly taky. A taky bylo od příbuzných dobře míněné, musela jsem to chápat, peníze na živobytí nebyly. Taky jsem se tenkrát rozhodla, že TAKHLE já žít nebudu. V životě se mi aspoň toto zadařilo a já tyto práce opravdu dělat NEMUSÍM. Byla to ale fakt tvrdá životní škola (a to jsem jen ročník 1958, je mi teda 52 let). Mohla jsem při tom všem být ráda, že jsem byla u příbuzných a že jsem neskončla v děcáku. Tam bych asi nevystudovala.
Schválně, dámy, kolik těchto prací byste zvládly Vy?