Berte mě s rezervou :-)

My jsme šli do zdemolovaného bytu, se stejným plánem jako autor článku, že si to opravíme. Dnes jsme tu 11 let a ještě nás něco málo čeká, ale já 17 let od svatby nevím, co je dovolená, obracím každý pěťák a bude hůř, protože nejspíš oba s mužem přijdeme o práci. Mohli jsme to mít možná už hotové dřív, ale občas do toho něco přišlo a našetřené peníze se vydaly jinam, ať už na zaplacení exekuce za tchýni, nebo něco podobného ..... a těď, zase se dokončení odsune, bude ještě úspornější režim, ať máme co jíst, až přijdeme o práci...... autor článku má zatím štěstí, že mu to vychází. Já už bych do toho nešla. Mám astma, celiakii, únavový syndrom, mladší už nebudu a celý život jsem prošetřila a prostavěla. Synovi jsem se věnovala, od procházek, čtení knih, tančení, povídání, prostě normálně, ale je mu 15 a půl, za chvíli odletí z hnízda a my tu budeme dřepět, zničení, unavení, ale bez dluhů, bez hypoték a ve svém..... mám asi dnes hloupou náladu, ale nějak mám pocit, že mi tím vším život proklouzl mezi prsty. Přeju autorovi, ať je rychlejší než my, ať bydlí jak je mu libo, ať se mu daří a ať proboha netráví celý mládí na stavbě blbýho baráku, protože pak bude mít po životě prd jako já Ale z hypoték a půjček máme s manželem smrtelnou hrůzu, právě díky tchýni, takže asi jsme neměli jiné východisko, nejspíš bych jednala i dnes stejně, ale .... kdo ví?