Re: Anorexie je psychické onemocnění

Mám tři děti ve věku 7, 10 a 12 let (dva starší jsou kluci). Doma máme k jídlu vcelku normální přístup, mám ráda zdravou kuchyň s občasnými radostnými hříšky (buřty u ohně, čokoláda, výjimečně Cola - na přání dětí apod.) Dávám pozor, jak o jídlu mluvím, neřeším diety, ani své ,,tak akorát" tělo (180 cm , 80 kg - no i když trošku bych ubrat mohla, ale nemluvím o tom před dětmi). Mám spíš problém, který nemohu moc ovlivnit - děti chodí jednou za dva týdny k exmanželovi a jeho nová žena asi dost řeší svůj vzhled a váhu, takže moje děti, po víkendu u nich, se mě ptají, zda si mohou dát po večeři ještě banán - zda nebudou tlusté, že Jana říkala, že to se nejí po šesté hodině..., že to je moc kalorické...apod. - ale něco jiného je jídelní režim dítěte a dospělého...
A nejmladší dítě - dcera - pak (po víkendech u táty a jeho ženy)začala odmítat nosit některé své kalhoty - pže jí dělaly ,,tlusté bříško/nohy....". Také si začala všímat mého těla (,,maminko, neměla bys zhubnout... a nemáš ty nějak tlusté bříško/nožičky..? apod.).
Tohle nevím, jak ovlivnit - spíš se snažím mít k jídlu i tělu normální přístup - nezanedbávat to, ale ani se na to extremně nesoustředit, říkat dcerce, že jí to sluší..apod.
Bojím se, aby právě přístup (k jídlu vnímání vlastního těla) v téhle nové rodině nějak špatně neovlivnil dceru..