V tom podle mne jádro pudla...

V tom je podle jádro pudla....člověk má pocit, že matka má být hodná, vemlouvající matka a dítě jemně usměrnit....to si myslím, že já právě ten omyl dnešní doby, děti jsou různé a na každé platí něco jiného, na našeho prvorozeného stačilo jen se ošklivě podívat, říci ostrým tónem něco a ve většině případů to stačilo..na toho mladšího musím vyložene zakřičet, jednoznačně dát i postojem těla najevo tj. vzít ho do ruky, odtáhnout, důrazně opakovat s jasnou mimikou atp. z počátku jsem z toho měla divný pocit, teď už vím, že prostě je jiný, potřebuje silnější emoci, ale velmi rychle se z toho vzpamatuje, ten starší byl kolikrát z toho pohledu či mírného pokárání plačtivý atp. ale ten druhý je zcela jiný. Jinak bití ostatních bych řešila důsledným pobytem s dítětem na hřišti tj. i na písku ..přímo v písku ..při sebemenším náznaku hned zasáhnout (být rychlejší než dítě) a důrazně vysvětlit, že toto nejde a pak hrát si s dítětem na hrišti tj. i na písku aktivně, dělat bábovky atp. aby se naučilo vyhovujícím způsobem se zabavit. Neřešili jsme bytí dětí, ale braní cizích hraček právě u toho mladšího, vždycky si vyčíhnul moment, drapnul a frčel pryč, druhé dítě začlo plakat ...bylo to dost náročné pro mne i manžela, trávit půlrok na písku a hřišti (už jen myslet na vhodné oblečení), ale opravdu to zabralo, dnes stačí už sedět poblíž a když vidím v očích úmysl a jen říci, ostatním se hračky neberou, musíš se domluvit, dej svojí atp. a opravdu to funguje.