Pohoršené matky

Já mám dvě princezny, obě pěkně živé a tímto obdobím si jedna už prošla a druhá prochází. Vždycky mě nejvíc štvou rady maminek, které mají takové ty klidné, flegmatické děti, kam je posadíš tam sedí. Tyto maminky mají spousty moudrých rad, ale žádné zkušenosti. Každé dítko je opravdu jiné a nelze je jakkoli srovnávat, narodí se se s určitým temperamentem a na rodičích je naučit je žít ve společnosti, naučit se pravidlům. Je pochopitelné, že děti živé, temperamentní vyžadují v tomto směru více úsilí. Tyto moudré radící matky tak dokáží jiné, které mají dítko v danou chvíli ne úplně "dokonale přizpůsobené" pěkně deptat, pocity viny maminkám malých raubířů ale nepomohou. Takže všem maminkám, které si občas neví rady, propadají zoufalství, že mají opravdu pěkné číslo, a mají pocit, že to snad nepřestane, přeji hodně sil a pevných nervů. U první dcerky toto chování nakonec postupně vyšumělo s rozvojem komunikačních dovedností.
Nám zabíralo to předcházení situaci, bylo vidět že se ten můj dráček chystá zautočit a tak jsem ji ještě před tím zastavila a řekla třeba: Pomůžeš chlapečkovi na klouzačku, nebo chlapeček se bude klouzat s tebou může vid, nebo zlobíš se na chlapečka, že ti sebral lopatku, tak ho poprosíme aby ti ji vrátil, vlastně jsem se snažila mluvit za ni. Opravdu může být příčinnou takového chování neschopnost navázat kontakt.