Používat mozek a slepě nepřejímat

TiNiWiNi, naprosto s Tebou souhlasím, resp. chce to rozumnou rovnováhu. Určitě je pitomost rozházet peníze za hlouposti a netvořit žádné finanční rezervy, pokud k jejich tvoření máme alespoň elementární podmínky. (Samozřejmě vím, že jsou lidé, kteří ty podmínky nemají, za svoji bídnou finanční situaci nemohou a ani třeba nemají možnosti ji změnit, ale to už je jiná kapitola.) Ale na druhou stranu nechápu, proč chodit v hadrech, když si můžeme pořídit hezké oblečení (i třeba ve slevách, sekáči, něco si ušít), proč se krmit gothajem, když si můžeme vydělat na rozumné množství kvalitní šunky, proč celý život dřepět doma, když máme prostředky na to, abychom si vyjeli na pěknou a zároveň cenově přijatelnou dovolenou atd.

A ještě jeden dodatek: Je nezpochybnitelné, že jsme ovlivněni tím, co jsme kolem sebe kdy viděli a co nám hlavně v dětství kdo říkal. Na druhou stranu ale máme vlastní mozek a určité možnosti ke změně. Přijde mi jako celkem obvyklý jev, že když mladí něco chtěli a rodiče jim to nemohli nebo nechtěli koupit, že třeba šli na brigádu. Já osobně nemůžu třeba z toho, když čtyřicátnice fňuká: "Ale já si nemůžu koupit nic na sebe, i když nějaké peníze mám, protože maminka mě učila, že oblečení není důležité a vždycky mi dávala jen staré a hnusné věci a blablabla." Ano, taková matka, pokud jen bezdůvodně sedí na penězích, by sice zasloužila pár facek, ale ta fňukající dcera už přeci měla dost času a možností svoji situaci změnit a hlavně maminčiny informace vyhodnotit svým vlastním mozkem. Ano, maminka mi nedopřála, ale já už jsem velká holka, pomůžu si sama a hlavně si i připustím, že maminka neměla pravdu a jde se k situaci postavit i jinak. Takovéhle nekonstruktivní nářky a potřeba dělat ze sebe chudáčka a být za každou cenu okolím litovaný mi připomínají situace, kdy se žák vymlouvá, že danou látku neovládá, protože před rokem, kdy se probírala, byl dva týdny nemocný, nebo stížnosti matky dospělých potomků na poporodní nadváhu.