Jsem divná

Opakovaně zjišťuji, že jsem divná.

Když jdu do obchodu pro něco konkrétního, mám představu, CO zaplatím za JAKOU kvalitu a jestli platím kartou nebo penězi mne nemůže přece ovlivnit... A tuplem, kdyby šlo o MD - dám si jedne hambáč a jedno pití a víc do sebe prostě nedostanu, ne?

Když si koupím NTB (ten tedy nemám, ale před vánocemi jsem hodně vylepšila PC, tak to mohu srovnat...), tak přece dopředu hledám a zvažuji CO si pořídím za JAKÉ peníze, co potřebuji, co od PC čekám a tak... a pokud zjistím, že soused či kamarádka má PC či NTB nedupanější, je mi to jedno - já ho mám takový, jaký JÁ potřebuji.... Jo, kdybych zjistila že jsem mohla podobné vylepšení, jaké jsem si pořídila, pořídit za lepší prachy (rozuměji levněji), byla bych asi na sebe naštvaná, ale ne, že bych sousedovi záviděla.... Prostě JÁ jsem byla blbá a málo pečlivá při hledání nejlepšího poměru cena/výkon....

Nikdy jsem nebyla bohatá, nikdy jsem si nekupovala zbytečnosti - nechápu, na co má někdo 50 párů bot, i kdybych byla milionář, tak bych je neměla....
Předloni jsem dostala k vánocům digitální váhu na vážení a dodnes, kdkoli ji vezmu při vaření do ruky, mám z ní radost - a je to prostě jen obyčejná užitková věc.
Vloni jsem dostala od našich 2000 na zimní boty (do mých starých mi teklo a muž byl 2 roky bez práce, takže na nové jsem fakt neměla...). Koupila jsem si v únoru ve výprodeji kožné vysoké boty s beránkem uvnitř (ze 4200,- na 1800,-). Měla jsem z nich šílenou radost, smíšenou s výčitkami svědomí, že na TAK drahé boty nemáme a měla jsem z těch 2000,- něco ušetřit pro rodinu. Pak jsem se uklidnila - jsou kožené, já jsem na věci opatrná a boty ošetřuji pečlivě, vím, že mi vydrží minimálně 5 (ale asi více) let.... Kdykoli (tedy teď denně) je obouvám, raduji se z nich.

Myslím si, že chyba je trochu v tom, že lidi mají víc věcí, než potřebují, dětem kupují na cokoli si jen pomyslí, nenechají je trochu toužit po něčem a pak se ty děti (a později v dospělosti lidi) neumí z věcí radovat. A také si neumí nic odepřít a raději se bláznivě zadlužují (půjčky ná vánoční dárky ), jen aby měli VŠECHNO a HNED.
Potom snadno radost z věcí pomine hned, když je koupí, nebo přinesou domů. Kde není toužení, není ani radost z naplnění.....

Jak jsem napsala - jsem divná.... A JSEM RÁDA, ŽE JSEM TAKTO DIVNÁ - umím se radovat z maličkostí, tedy se raduji častěji, než ti, kdo na pořádnou a dlouhou radost potřebují dar za půl mega....

Simča