Mne hodne pomohlo

Mne hodne pomohlo vedomi, ze neni jen na mne, jak situace dopadne. Ze je to vlastne rozhodnuti toho ditete, ve zmyslu: je na tobe, jak to bude. Muzes si vybrat. Bud se rozhodnes pro to, co je mozne, spravne, bezpecne, nebo ne a v tom pripade se nic neda delat. Je mi to lito, ze places, ale jinak to nejde. A jsem klidna. A s klidem jde vsechno lip. Ale trva to hodne dlouho, nez se to clovek nauci a uklidni se. Viditelne vysledky jsem na sobe porozrovala tak po roce a porad se to zlepsuje.
Priklad. Bud pujdes sam a po kraji silnice, nebo se mnou za ruku. Muzes tady byt s nami a chovat se k nam hezky, nebo se budes muset jit uklidnit do pokojicku…
Taky hodne pomaha, kdyz detem neco vypravuji, bud abych upoutala, lebo naopak odpoutala jejich pozornost od cinnosti, kterou je potreba vykonat a nechce se jim. Ale dcera si treba uz dlouhodobe nechce cistit zoubky (s pomoci, bez pomoci, s vypravenim, bez vypraveni, s takovym kartackem, s makovym kartackem, cistime si navzajem – ona mne, ja ji…nijak), tak bohuzel, kdo si necisti zoubky, nemuze sladkosti. Moc me to sice mrzi, ale nejde to jinak.
Jeste jsem se poucila na skoleni ve skolce, ze pomaha, kdyz pozadavek sdelim diteti primo do oci, chytnu jej za ruku…a ne, kdyz reknu od nadobi: uz petkrat jsem rikala, ze je potreba se obliknout…
Nejde to tak vzdycky, zvlast v casove tisni…muzu treba zrusit vylet, ale nemuzu zrusit praci…Taky jsem dnes rano brala do skolky troje boty, protoze dcera stavkovala, chtela si vybrat sama, ale nedelala nic a ode mne nechtela ani jedny. Pribeh nezabral, mozne zruseni odpoledniho vyletu, kdyz prijdu do prace pozde, taky nezabralo, vyber taky nezabral….Bylo mi ji hrozne lito, protoze si jeste pamatuju, jak se mnou v detstvi cloumali protichodne pocity: chci, nechci, a kdyz mi to mama vzala: ja jsem to chtelaaaaaa!
Vyborny je cas na relaxaci bez deti, treba jen hodinka, to se potom vzdycky na ne desne tesim…