Re: Je třeba ale prvně zjistit co ho bude bavit

ANo, taková maminka má svou pevnou představu a samozřejmě se jí nevzdá. Pochopitelně zrovna jezdectví je typ volnočasové aktivity, která má přesah (nejde jen o ježdění). Přesně když pak dítě musí letět domů, protože má psát slohovku a úkoly, mění se i jeho pozice v kolektivu, tj. ve skupině jezdců. Najednou se nemůže zapojit do všech aktivit jako ostatní a vzniká samozřejmě disharmonie a on se může lehce stát trpěným "otloukánkem", prostě jeho role v té skupině je role outsidera.
Samozřejmě i takové dítě to pak pociťuje na vlastní kůži a musí ho to vnitřně trápit. Na tomto místě mě napadá příběh krasobruslařky Hanky Maškové, věnovala se vrcholově sportu, byla talentovaná, ale musela nesmírně dřít. Pocházela z takové zvláštní rodiny... Maminka v jednom dokumentu řekla, že Hanka musí ze školy nosit samé jedničky (přitom sama neměla snad ani maturitu), a to jezdila sama ve čtyři ráno na tréninky, nebo v kolik. Takže i přes četné úspěchy byl pro Hanku život dřina, nic moc zábavy si neužila a jedině, kde se cítila svobodná bylo auto. Milovala silné vozy a to se jí stalo osudným. Možná kdyby její maminka řekla - Hani děláš sport, hlavně ať tu školu nějak zvládneš do maturity (i bez samých jedniček) a musíš si taky někdy odpočinout, a byla vůbec lidštější, rozumnější a tolerantnější, tak Hanka mohla být vyrovnaná holka, z které mohla být dnes dáma v nejlepších letech.Jenomže ve skutečnosti Hanku sžíraly úzkosti, nevěřila si atd... a bohužel také velmi předčasně ukončila svou závodní kariéru a raději šla bruslit do revue. Do života dítěte totiž nepatří jen dril, ale běhání s kamarády, volný čas, a klidně to občasné nudění se a válení se v pokojíčku na posteli.
Jenomže tím se dostávám k nějakým neukojeným ambicím rodičům, které předávají dětem.