Maso mi nevadí

Já myslím, že více než maso ve slabikáři čtení a chuť do čtení ovlivní osobnost paní učitelky. Nejstarší syn je druhák a místo, aby četli čítanky a různé nesmyslné texty v ní, si každé dítě vybere knihu dle svého výběru (rodiče byli instruování co a jak) a dítě si každý den kousek knihy čte. Každý den si také dělá zápisky do notýsku, kolik toho přečetlo. Jednou týdně se notýsek předkládá učitelce. Když je kniha dočtená, vyrábí se katalogizační lístek a dítě vypráví ostatním o přečetené knize. Minimum je 6 knih za rok. Může se jednat o několika stránkové pohádky. Výsledkem tohoto super přístupu je, že je syn zvyklý každý den knížku otevřít a číst. Přijde mu to přirozené. A ještě dodatek. Slabikáře, to je slabá káva. Ale když jsme se loni v čítance dočetli, jak bůh vyráběl bělocha, ale nedopekl ho, pak vyráběh černocha, ale spálil ho a teprve cikán se mu povedl krásný... Tomu říkám integrace.