Re: Nějak nechápu..

Dva jiné příklady:
Když jsem chodila do školy já, neřešila se ani integrace, ani přeřazování dětí do zvláštních škol. Pokud bylo dítě hodné a ve třídě na sebe nestrhávalo pozornost, chodilo do normální základky s tím, že třeba jeden nebo dva ročníky propadlo a základku končilo dřív, třeba v 8. nebo 7. ročníku. Pro tyto děti bývaly speciální učební obory, takže se mu vyučily a normálně se zařadily do společnosti.
A můj bývalý spolužák to dodnes dost těžce nese. K nám se propadlo, končil v 8.třídě, ale nedělá mu dobře, když jsou srazy spolužáků po XX letech. Jeho původní spolužáci ho nezvou, s nimi nekončil. Na naše srazy nechodí, byl s námi jen rok. Co se týká školy, cítí se vykořeněný, že nepatří nikam.

A ještě jeden, o pomoci postiženému spolužákovi: když jsem působila ve zvláštní škole, bylo v mé třídě dost fyzicky postižené dítko. Ostatní mu pomohli se třeba rychle obléknout, ale jen tehdy, když věděli, že v uspořeném čase budou hrát fotbal apod., prostě když "z toho něco měli". Jinak na to zvysoka dlabali a nějaká "různost" nebo "odlišnost" jim byla totálně ukradená. Nešikanovali ho, ale taky mu nepomáhali. A že by s oblibou? Tak to rozhodně ne.