Re: Nějak nechápu..

Integrace je dobrá třeba i pro budoucí život a to pro obě strany. Ty jako zdravý dospělý si můžeš vzpomenout, jaké potíže jste řešili s postiženým spolužákem, přestože jsi třeba vše jako dítě nechápala, dnes budeš schopná si vše lépe srovnat. Postižený spolužák se naučí, jak se pohybovat ve světě ostatních lidí. Bude vědět, že v něčem je jiný, ale bude s tím umět pracovat.
Pracuji pár hodin týdně jako asistentka lehce mentálně postiženému na klasické ZŠ. Zaprvé má šanci chodit na školu v místě bydliště, což je pro celý chod rodiny velká pomoc. Mezi spolužáky si našel kamaráda, který je naopak nadprůměrně inteligentní, ale má zase své jiné potíže, které mu stěžují sociální začlenění mezi ostatní. Chlapeček i jeho rodina jsou velmi snaživí, to je základ úspěchu. On sám umí násobilku (pamětné učivo) snad nejlépe ze třídy, samozřejmě např. slovní úlohy jsou nad jeho možnosti, takhle je to se vším. Ale díky tomu, že se denně připravuje, nosí si úkoly i zvláštní pomůcky, má možnosti na klasický úspěch (s mou pomocí, pomocí p. učitelky a mírnějším hodnocením, což si třídní učitelka zvolila místo nějaké výraznější redukce učiva). Spolužáci tenhle speciální přístup akceptují, ostatně ve třídě jsou další děti s poruchami učení, které mají v lecčem také své "výhody". Do budoucna si opravdu umím představit, že tento hoch bude chodit do zaměstnání, možná že třeba založí i rodinu, těžko říct. Je od malička vedený, má pracovní návyky, i když potřebuje dohled. Máme na škole třeba i děti romské, inteligence je u nich dost podprůměrná, doma s nimi moc nedělají. Ale ty děti jsou samy o sobě velmi snaživé a řekla bych, že takhle se nadře jen málokdo z jejich spolužáků. Já oceňuji aspoň to, že jejich rodiče pracují (děti tedy vidí dobrý příklad), jsou čistí a slušní, i když komunikace s nimi má svá specifika a rozhodně není snadná. No a pak se na škole najde pár jedinců, kteří jsou se sociálně nevýhodného prostředí + nízká inteligence, někteří se s tím perou, jiní podlehnou a škola nenadělá nic.