no to snad ne

Jak může takto někdo vůbec radit rodičům? Jak může pisatelka napsat, že podstata problému jsou ty palačinky? To je teda pěkná blbost, protože o ty palačinky jde až v poslední řadě, a to i u toho dítěte. Jde pouze o vymezování hranic. Pokud mám rozumný důvod, proč dnes palačinky nebudou (a to ta maminka v článku měla), tak to stačí dítěti vysvětlit, a pak je ovšem potřeba si na svém rozhodnutí stát, a ne ustupovat, jak píše pisatelka. Dát dítěti co chce jenom proto, že řve, znamená zadělat si na slušné problémy. Samozřejmě člověk může změnit názor na věc, dítě ho může přesvědčit, ale ne vztekáním.
Pro děti jsou hranice moc důležité, a není nic nového pod sluncem, že po nich vlastně touží, je to jejich jistota. Asi před týdnem mi to dokonce potvrdila moje 6ti letá dcera, když si stěžovala na tetu na hlídání, že jim všechno dovolí. Ptala jsem se jí, proč po ní teda pořád něco chce, a z ní vypadlo, že to jenom zkouší, ale přitom vlastně chce, aby jí to zakázala, a ono nic. Byla z toho fakt nešťastná. Osobně jsem jako dítě měla taky radši babičku, která jasně určila hranice.
Dítě, které půl hodiny řve, že něco chce, je jen důsledek predchozich rodičovských chyb, nic jiného. i malinke dĕti dokážou spoustu věcí pochopit naprosto v klidu, bez scén, jen je potřeba být důsledný.