Re: no to snad ne

Jééé, to tvoje pořekadlo mi připomělo vyprávění babičky. Její syn, můj strejda, si nikdy na návštěvě nechtěl nic nabízeného vzít, ale pak chtěl, abu mu to máma honem honem doma udělala. A právě ty smažené koblížky, které mu taky usmažila. Pak to dělala tak, že si vzala ona a on se na to pak po návštěvě vrhnul, hned jak za nimi zapadly dveře.  Než z toho vyrostl...
Jinak si myslím, že je to prostě o dohodě. Někdy si to člověk nemá šanci dobře rozmyslet dopředu. Říkala mi kamoška, co už má teď dospělé děti, že se jí stávalo, že když děti něco chtěly a z nějakého důvodu řekla ne a pak jí to třeba prošlo hlavou a rozmyslela si to, že vlastně proti tomu nic nemá a chtěla to dětem splnit, tak syn to vzal, potěšil se a dcera to odmítla. Že když řekla ne, tak ne. A byla neoblomná. Třeba se urazila a pak už měla svojí hrdost, nevím. 
Je to prostě o komunikaci. Proč být neomlomný, když už důvody třeba pominuly? Taky se přeci stává, že něco slíbím a něco jiného do toho vleze a pak to nemůžu splnit. Proč bych občas nemohla dítěti říct: vidím, že to hodně chceš a když mi pomůžeš, tak to zvládneme. Je to boj o moc nebo jsou tam důvody? (já jako důvod beru i to, že se mi nechce, že jsem unavená).