Re: Jo, dobrý sluha, ale zlý pán

Naprostý souhlas. Je to návykové. A to už při poměrně maké frekveci používání.
Naše zkušenost - syn (skoro 7) má přístup k tabletu průměrně 1x týdně u kamaráda a vždycky je na to totálně natěšený a pak o tom ještě dlouze mluví (co v té oné hře řešili). Takhle dalekosáhle rozebírá málokterý zážitek jiného druhu.
Podobně je přímo přitahován všemi jinými "displejovými" zařízeními. Je schopen hledět přes rameno člověku, co dělá cokoli na mobilu (třeba jen píše SMS), nedokáže projít bez povšimnutí (a osahání) kolem reklamních terminálů (jako jsou třeba v supermarketech), hraje si s digitálními foťáky či mobily, když mu je někdo půjčí (obvykle dědeček i přes naše opakované prosby, ať to nedělá a nabídne mu jinou zábavu).
Zkrátka když si může vybrat, VŽDYCKY volí něco "digitálního".

A proč se mi to nelíbí? Protože když se s něčím takovým déle hraje, je pak úplně "vymytý". Protivný, ufňoukaný, zlobivý, paradoxně unuděný. A tuhle zkušenost mi potvrdili i jiní rodiče.

Takže za mě - moje technologické přístroje nejsou na hraní. Nepůjčuju mobil ani foťák, počítač jen velmi omezeně na hraní Botaniculy (po které kupodivu onen oblbovací efekt nepozoruju, ale i tak ji hrávají (oba synové) spíš nárazově - třeba 14 dní hrají 10-20 min. denně, pak zase měsíc, dva vůbec...).