Re: proč?

Jo, já hrála na klavír, když ale věk postoupil, pochopila jsem, že piano se blbě tahá k táboráku , takže jsem začala sama bez LŠU hrát na kytaru (dostala jsem ji k 12. narozkám od dědečka - vééééliké přání....). No a ta mi vydržela do dospělosti, ještě děti jsem uspávala ukolébavkama, při kterých jsem se sama doprovázela.
Starší holce doporučili v 1. třídě flétnu (v rámci projektu veselé pískání - zdravé dýchání) a jelikož ji dostala v řínu ke svátku od OBOU babiček, učila jsem se s ní hrát doma i já. Docela ji to bavilo a to nemá nějaký axtra hudební sluch. Hrály jsme spolu tak 5 let.
Mladší je hudebně velice nadaná a ta hrála od 4 let sama a furt.... Vydrželo ji to asi 10 let. Dodnes občas vezme flétnu a "duje"
Je důležité mít na výuku na nástroj empatického učitele. Moje učitelka v LŠU brzy pochopila, že jsou mi blížší třeba rytmy a melodické postupy Arama Chačaturjana, než jiných autorů a já pak i cvičila s chutí. Ale ty etudy, nojo, no... Těm jsem moc nedala