Zákon by nebyl třeba

Zákon by nebyl třeba, kdyby u nás byla faktická vymahatelnost práva. ČR je tak právním státem jen na papíře. Děti rozvedených rodičů jsou každoročně okradeny o 13 miliard, to je dost vysoká částka.
Zarážející je ale toto: Náklady na výplatu náhradního výživného odhaduje ministerstvo na 789 207 640 Kč v prvním roce účinnosti a 782 707 640 Kč v dalších letech. V těchto nákladech je rovněž zohledněna odhadovaná 3% finanční návratnost prostředků spojená s mechanismem zajištění následného regresu. Návratnost 3 % je opravdu směšná, takže nelze hovořit o reálném a účinném vymáhání výživného po povinných dlužnících.
Stát a jeho představitelé by měli raději zaměřit své úsilí na další zefektivnění exekučního řízení. Vymáhání alimentů pro nezletilce je přitom možno preferovat, stanovit soudům a exekutorským úřadům nepřekročitelné lhůty pro realizaci předepsaných úkonů apod. Případné přijetí zákona o náhradních alimentech (a tím spíše, pokud by státem vyplacené výživné nebylo regresně vymáháno po neplatičích) by pouze potvrdilo nepřípustnou rezignaci a neschopnost státu zajistit oprávněným osobám výkon jim přisouzených nároků; přiznalo, že rozsudky jménem republiky jsou někdy jen bezvýznamným cárem papíru!
Poslední odstavec můžu potvrdit z vlastní zkušenosti. Mám v ruce papír - ale za ten dítěti rohlík nekoupím. Když jdu za exekutorem, musím zaplatit jeho náklady. Proboha, z čeho?