co mi fungovalo

Správné chování a jednání je potřeba ocenit. Jen si vzpomeňte, jak často jste chválena vy. Skoro vůbec. Přitom stačí člověka pochválit a on udělá cokoli. Takže jak říká Matějček - chválit, chváli, chválit.Za správně provedenou činnost, práci ap. je odměna na místě. Prostě jak psala paní výše- jednat s dítětem jako s dospělým. To je zaručená cesta. Říct si - jak by se to líbilo mně? Co bych dělala v této situaci já?Nebo jak bych to nebo ona řekla jinému dospělému člověku, kamarádce ap. Naprosto jasné je dodržovat nastavená pravidla, tedy důslednost. Jestliže se na něčem domluvíme,přes to nejede vlak. A dítě to pak bude mít stejně.Tresty jsem asi nepoužívala vůbec, protože dodržováním toho, co jsem uvedla, jsem je vůbec nepotřebovala. Moje děti byly odměňovány třeba i za to, že byly výborné na tréninku. Prostě dřely, tak byla dvacka. Kluci si to ale štřili a pak si koupili nějakou dražší věc, kterou už jsem nemusela kupovat já. Bylo to tedy vzájemně výhodné. Kluci se naučili zacházet s penězi, neutráceli za každou blbost a taky znali hodnotu peněz. Takže ať se vrátím k otázce "něco za něco" já zvedám palec. ANO!