Re: Naprosto zbytečné

Jo, jo, třídní schůzky... Byla jsem samoživitelka, s pracovní dobou 8-17. Zaměstnavatel mne odmítl uvolňovat na školní akce (nic mu v tom nebránilo, ale proč by to dělal, že? Práci jsem odvést musela, ale šéf měl dojem, že bych se "flákala", nedejbože pečovala o děti. U nás byla problémem i návštěva lékaře, pokaždé to byl výslech, jestli to nebylo možné mimo pracovní dobu, což bylo vzhledem k mé pracovní době směšné, mimo mou pracovní dobu nikde žádný lékař neordinoval). Na každou takovou akci bych si musel vzít půlden dovolené, to by mi zase chybělo o prázdninách, kdy jsem měla problém, co s dětmi, protože prarodiče už nebyli. Děti byly proto cca od 7 let doma věku samy, nic jiného mi nezbývalo, na placené hlídání jsem neměla a doma jsem taky zůstat nemohla, přišla bych o práci. Mobily ještě nebyly tak rozšířené, dovolat se do školy se dalo jen o nějaké přestávce, ale to býval telefon věčně obsazený, protože i učitelé si chtěli zavolat... Takže jsem se spolehla na apelování na děti, že se učí samy pro sebe, pak kontrolu žákovských a občas jsem potkala paní učitelku. Ze všech učitelů jsem z celé školy znala jen dva. Děkuju Pánubohu, že se děti nezvrtly a vystudovaly a mají dneska spokojené rodiny.
Ono jde někdy taky o to, jak se k problému postaví zaměstnavatel. Pokud rodiče neuvolní, může se jít klouzat. Akorát dneska už díky bohu existují mobily a maily.