Re: Na známkách mi nezáleží, ale....

Šárko,

trošku mě překvapilo, že jsi to brala až tak osobně. Snažím se prezentovat stanovisko druhé strany, to máš pravdu, a máš pravdu i v tom, že se ho snažím prezentovat hodně zjednodušeně (ne každý, kdo tady čte diskuze, má příslušné vzdělání) - snažím se uvádět obecné věci, nikoliv konkrétní postup v konkrétním případě prostě proto, že u konkrétního případu nejsem - a to nejseš ani ty. I tvoje dítě vidí svět svýma očima, a proto realitu automaticky popisuje tak, jak ji vnímá - jako to děláme všichni. O to víc mě překvapuje, že pohled druhé strany je automaticky autorativní, špatný a zaujatý...pokud si opravdu myslíš, že dodržovat zvyklosti a postupy jednoznačně znamená být nesamostatný a špatný, možná by to chtělo trošku zamyšlení...v kolika věcech je uplatňuješ zcela automaticky? Kolik starostí ti to denně ušetří? Myslím, že hodně...Máš pravdu, že v první řadě měla se synem promluvit učitelka a je velká chyba, jestli to neudělala. A je fajn, že tys to dokázala - ale taky jsi uplatnila nějaký postup, o jehož správnosti jsi byla přesvědčená a který zřejmě používáš často. A někdo tě k němu musel dovést - ať už tak, že ti ho přímo navrhl, nebo v tobě vypěstoval dovednosti, které ti umožnily postup vytvořit. Jinak otázky jsem nemyslal jako útoky na tvého syna, ale jako témata k zamyšlení...ano, pro každého platí jiná odpově´d, v tom máš pravdu.