Zeleň pro městské opičky

Jeden postřeh z naší (městské) zahrádky: U zdi nám roste pár bezů, protože mám na jejich pyl alergii, chtěl jsem je vyřezat, ale pak mi napadlo, že je to poslední zeleň, na které mohou naše a sousedovic děti projevovat svou opičí přirozenost, lézt po těchto keřích, lámat je, řezat a jinak ,zkrášlovat", aniž bychom my dospělí z toho nutně museli dostat infarkt. Bezový koutek má u dětí velký úspěch a bouchnout se o bezovou větev nemá takové následky, jako např. pád na železnou prolézačku. Jsme prostě z opic a šťastní jsou rodiče, kteři to u svých dětí pochopí. Na chatě jsem zase dětem nechal náletovou vrbu, které nechávám boční větve stupňovitě jako na točitém schodišti - opět velký úspěch a ani tu nevadí, když děti nějakou větev zlomí. Takže nezapomínejme ani na tuhletu důležitou funkci zeleně, že by také měla sloužit dětem na hraní.