Re: Je to snima občas o nervy.

Tak to je kouzelné, že to mají i jiní. Já mám syna a dceru, a vím, že se mají moc rádi, teda spíš drží při době, jak se něco děje. Jinak to vypadá, že se nenávidí, jsou pět let po sobě, starší syn na ni dohlíží občas stylem gestapáka, dcerka často brečí, že to nechápu, že bych mluvila jinak, kdybych měla TAKHLE BLBÝHO BRÁCHU...Mají spolu jeden pokoj, prostorný sice ale jeden...Nedávno jsme uvažovali o výměně bytu za nějaký, co by byl třeba stejně velký, ale víc menších kamrlíčků. Pořád si na to soužití stěžují, syn je navíc až puntičkář, dcera naopak zcela blahovolná k věcem řádu a pořádku...
A jak jsme probírali tu výměnu, začala dcera s tím, že je ale vlastně dobře, když mají jeden pokoj, že to spolu můžou hrát hry na počítači,..a tak vůbec, že jim to vlastně ani nevadí...
Když si vzpomenu na divoké hádky a rvačky, při kterých mám občas obavy kdo koho zabije(dcerka je sice o dost menší, ale zato velice bojovná a "spravedlivá"), a zamíchat se znamená schytat to pak od obou, nechtěla jsem tomu věřit. A když jsem je pak slyšela, jak se domlouvají, že spolu půjdou kupovat rybičky do akvária, pár minut po krvelačné rvačce, tak jsem si řekla, že je to asi v pořádku, že to tak má být, a jen počkat, až z toho vyrostou a z blbýho bráchy bude záskok na ples, když není s kým jít, a z blbé ségry první poradkyně pro nákup dárků holkám a poslíček zpráv nežádoucím nápadnicím...No, už se těším. Jen to přežít....