Re: pekne

Naše mamka tvrdí, že jsem se na břicho taky otáčela takhle brzo - nevim, jestli si to pamatuje dobře, ale fakt je, že usínam výhradně na břiše (v těhotenství jsem s tim měla docela trable). Mně zas málokdo věří, že naše děti se už týden po narození vědomě smály... ale oběma klukům stačil měsíc života, aby se smáli i nahlas. Na toho staršího jsem byla vždycky pyšná, protože ve čtyřech měsících seděl a v šesti uměl stát, když se držel příček u postýlky - lezení přeskočil a začal chodit. Když jsem se chlubila u doktorky, vysvětlila mi, že to je moc brzo a že ho nemám nechat. Neměla bych to srdce mu bránit - nechala jsem ho a dál byla pyšná. Teď mi na 18-timěsíční prohlídce doktorka řekla, že bychom měli jít k psycholožce kvůli tomu, že ještě nemluví. Nedala jsem se a dám mu ještě čas. Koneckonců - všechno co chce vysvětlí i bez mluvení. (Když se doktorka ptala: A to neříká ani ham, když chce jíst?, musela jsem jí odpovědět: Ham neříká, protože to nikdy neslyšel - my říkáme, že jdem jíst. No a když má hlad, tak jde a něco si vezme, nebo mě dovede k lednici.) Dneska mi kamarádka říkala, že děti buď brzy mluví nebo chodí - no a my obě máme zkrátka ty chodící :-). (Taky jsem slyšela o dítěti, který nejdřív mluvilo a pak když začlo chodit, tak zas mluvit přestalo.) A náš mladší? Bude asi jako bráška - když jsem si ho v porodnici dala bříškem na bříško, že si budem povídat, zvednul hlavičku a víc jak minutu se rozhlížel kolem. Ve vaničce vydrží kopat dokud to nepřestane bavit mě (což je tak 20 minut). Takže je na nejlepší cestě nemluvit... No aspoň se nám kluci nebudou hádat :-)