Re: Síla...

Tak si pročítám všechny příspěvky a nevím, co říct. Zdá se mi, že se moc navážíte do Jany, která prostě upřímně popsala vzniklou situaci. Nemohu uvěřit, že byste všechny měly výchovu tak pod kontrolou. Všichni jsme jenom lidi a ocitáme se ve stresových situacích a když dítě začne v takové chvíli zlobit, hned může nastat velký problém. Živě si dovedu představit, jak Jana cestuje k lékaři a musí brát dítě sebou. Zamyslely jste se třeba, že může být nervózní, jak ji vyšetření dopadne, jestli se jí nemoc nezhoršila apod.. Rada, že má jít dítě v pyžamku mi nepřipadá nijak geniální.
Já syna taky nebiju, resp. neplácnu, i když by zasloužil, prostě mi to nepřijde už v jeho věku zrovna vhodné, vždyť je to kus chlapa a tak jen pořád mluvím a mluvím a domlouvám....
Když byl menší, tak jsem ho sem tam plácla (po ruce, zadečku), ale neulevilo se mi, vždy mi přišlo jako má prohra a v žádném případě jsem se necítila lépe.
Určitě jsme dobré mámy, jinak bychom tady tak nediskutovaly, kdyby nám to bylo lhostejné, ale každé dítě je jiné, takže nemohu nikoho odsuzovat.