Re: pre Sylviu

Sento, znova opakuju - to, co jsem uváděla jako příklady, JSOU TRESTY. Pro mé děti ANO. Tím, že jim dám vybrat, zda chtějí jít přes silnici za ruku nebo přenést, tím NEPŘEDEJDU KONFLIKTU :o)))) naopak, tím je rozdráždím. Tím, že je přenesu, tím je potrestám za to, že mě neposlechly. Pokud je to pro tebe "logický důsledek", tak stejně "logický důsledek" je třeba to, že za jejich neochotu přejít za ruku bude následovat třeba jedna přes zadek. Jejich chování vyvolá vždy stejnou reakci (ať už přenesení, nebo přes zadek). Tím, že v dané chvíli omezím jejich fyzickou svobodu, tím jim ublížím - psychicky. Jsou uražené, nemluví se mnou, při nejbližší příležitosti se mne snaží "přečůrat" a pokud možno dostat se do silnice dřív, než je stihnu chytit.

Pokud jsou zaujaté nějakou činností, velmi často se prostě nechtějí nechat odlákat k činnosti jiné. Proč taky? Třeba to házení autíčkem. Pokud jim autíčko zabavím, je to pro ně trest. Nebo zabavení oblíbeného předmětu nepovažuješ za trest? Pro mne jako dítě to byl sakra velký trest. Ano, můžu je nechat házet autíčkem, ať si ho třeba rozbijou a jiné holt mít nebudou - pokud s ním hází v místech, kde nikoho a nic jiného neohrožují. Jsou místa, kde to řešit musím.

Pokud přesně vymezím čas než odejdeme a děti pak odejít nechtějí, dochází ke dvou situacím - starší s sebou vždycky flákla na zem a ječela, mladší zas pro změnu nevidí neslyší. Pokud je nechám být a odejdu sama, jsem to já, kdo se pro ně potupně musí vrátit, páč můj odchod jim je naprosto putna, resp. považují ho za konec divadýlka a pokračování ve své zábavě. Pokud je v takové chvíli vezmu a odnesu, platí výše napsané.

Atd. atd. Nutno ovšem říct, že věkem se to lepší ;o)

MMCH z tvého příspěvku máš pocit, jako bys předpokládala, že od chvíle, co se mi narodilo dítě, jsem neměla nic lepšího na práci, než ho za všechno třískat a všechno mu zakazovat. Ba ne :o) Jak už jsem napsala - NIkoletin článek považuju za krásné shrnutí toho, jak by výchova měla probíhat. Myslím si to zejména proto, že jsou mi to názory blízké, sama je používám... akorát holt některé popsané metody považuji za tresty a u některých z vlastní zkušenosti vím, že je to dobrý pokus, jak konfliktu předejít... je to ale jenom pokus, pokud vyjde, je to fajn, pokud ne, pak je nutné nějak jednat. Tím "JAK" se Nikoleta v některých případech vůbec nezabývala, protože nejspíš předpokládala, že dítě poslechne samo a rádo, v jiných navrhuje řešení, které já osobně považuji za tresty.

S.