Dušičky...

Opravdu pěkné čtení, málem jsem se rozbrečela. Doma dušičky slavíme. Ne že bychom na ty, kteří nás opustili nevzpomínali neustále, ale proč si tyto vzpomínky trošičku nezkrášlili. Myslím tím uklizený hřbitov ( po celý rok tomu tak není, teda alespoň na tom našem ), nazdobené hroby ( proč srovnávat s ostatními, hlavně , že se nám povede ten náš a líbí se nám ). A hlavně se sjede celá rodina, i ti zdaleka a přijedou nás navštívit.
Pro mě je listopad takový zvláštní měsíc. Jsem listopadové dítě. Narodila jsem se 17. Stejně jako moje babička, ta je o 45 let starší. Druhá babička je také v listopadu. Ale až na konci.
Před 4 lety nás v listopadu opustil můj tatínek. Bylo mu 48let. BYlo to 2 dny po mých narozeninách. Dlouho mu bylo zle, ale jako by čekal....Byl to hrozně dobrý člověk. Moc mě chybí.
A teď trošku vesele. Před dvěma lety se mi přesně na dušičky narodil drobeček. Termín jsem měla až 24. 11. Už to ale žádný drobeček není, je to kluk jak buk.Dědeček by z něj měl velikánskou radost.
Tak to je můj listopad. Oslavte dušičky se svými blízkými a vzpomeňte na ty co už s vámi nejsou. Perlivka