Re: Dušičky...

Taky konkretne Dusicky ,,neslavime" nebo spis neuctivame jen prave v ten jeden den v roce...Na sve blizke zesnule vzpominam po cely rok.....
Roznout svicku, vzpomenout si nad albem plnym fotografii je pro me dost caste.
Ale na Dusicky se tesim, protoze jezdime na rodinny hrob za nase mesto a vetsinou se na hrbitove setkame i s jinymi pribiznymi, se kterymi se uz v posledni dobe vidame jen a pouze na ,,svatbach a pohrbech", jak rika nas momentalne nejstarsi zijici stréc Pepin:-))
A takovy pozvolna halici se hrbitov do tmy, plny svetylek a klidu je takove pohlazeni na dusi.Krasna vzpominka na ty, ktere jsme milovali, kteri nam byli blizci.
Na me pusobi hrbitov tak nejak jako ostrov klidu, kde se zastavil cas, kde clovek muze v tichosti vzpominat, treba se i milovane babicce vypovidat..proste ja to tak citim.I kdyz vzpominam casto a mimo nej, proste na me tak pusobi.