Poděkování

Holky moc děkuji za vaše slova.
DINY - "rozluxovat" smutek - to je pěkný.... nic si z toho nedělej, mně je při vzpomínaání zatím taky často spíš smutno... Prý čas léčí - tak můžeme doufat.
PERLIVKO - já mám v listopadu oba rodiče i sestru :o)
SYSINO - právě tak, jak to popisuješ ty (... hřbitov jako ostrov klidu, kde se zastavil čas a kde člověk může v tichosti vzpominat...) tak to pro mně bývalo, než jsem se nastěhovala do tohoto malýho města.... Jenže tady je to fakt šílená hysterie, tady skutečně sousedi koukají, co kdo dává na hrob, tchýně mi vždy dělala scény, že jdeme na hřbitov třeba až v půl šesté (když já z práce přijíždím v 5), protože už tam nikdo není a proč tam tedy rozsvicujeme, když už jsou sousedi pryč a neuvidí, že jsme taky "nasvítili"...
Já tady na hřbitově nikoho nemám, manželovi prarodiče zemřeli, než jsme se vzali, ale chodila jsem tam s dětmi, které tam přece mají všechny prarodiče....
A protože se už zase blíží tyto dny, jejichž způsob slavení se mi tu tak příčí, musela jsem napsat to, co jsem napsala. A byla jsem moc zvědavá, jestli podobné negativní zkušenosti mají i někde jinde. Zatím to tak nevypadá... NAŠTĚSTÍ!!!
S.