Pamatka zesnulych...

Ackoliv nesnasim tento svatek, presto kazdy rok pred dusickami projdu louku a les a vyrobim malou kyticku memu dedeckovi na hrob.
Deda byl myslivec.. letos jsem mu svazala i kastany - mozna jsem blazen , ale loni mel uprostred kvetinace jablko..
Muj deda zemrel, kdyz mi bylo deset.
Dnes je mi 31 a ja jen doufam, ze by byl na mne hrdy. Vystudovala jsem Karlovu univerzitu, coz on z politickych duvodu nemohl.. Mam bajecneho manzela, jiste by si rozumneli a dva uzasny syny - byl by moc stastny, uz proto, ze mel ctyri vnucky..
Snad tohle vsechno vidi a vi, ze na nej vzpominam nejen na dusicky.
Ja nejsem verici, ale moc bych si prala aby tohle vsechno vedel.
Presto pamatku zesnulych nenavidim. Mam tento den narozeniny.. a velmi dobre si pamatuji, jak misto narozeniove oslavy jsme objizdeli s prababickou hroby lidi, ktere jsem ani neznala. Bylo to zrejme ttak deprimujici, ze dodnes na dusicky na hroby nechodim. Vzdy vse posilam po moji sestre.
Jindy kdykoliv, ale tenhle den proste na hrbitov nechci vkrocit..