Evženii

Milá Evženie
zdravím Vás i Vaši Markétku. Právě jsem přečetla Váš příspěvek na "rodině", kterou pravidelně čtu. Článek mě velmi zaujal a jsem ráda, že byl napsán. Stejný pocit jako Vy jsem sdílela (pravda je to už trochu dávno, mým dvojčatům bylo v květnu 16), ale dodnes vzpomínám na svůj pobyt v Thomayerově nemocnici, kde se všichni lékaři a sestry velmi dobře starali o oba chlapce a nikdy nepřestanu být vděčná dr. Ježkové, dr. Květoňovi, dr. Paulové a všem setřičkám (kromě jedné výjimky v podobě rehabilitační sestry a lékařky v ambulanci, ale na to jsem už dávno zapomněla, třeba měly obě špatný den). Hlavně jednoho z chlapců pomohli vypiplat a převést přes počáteční špatné poporodní období. Plně souhlasím s vaším názorem, že člověk nikdy neví a neměl by se stavět do pozice, že všechno zná a v případě nutnosti si s tím poradí, jsou chvíle, kdy si neporadí, a je třeba si to přiznat. Hodně štěstí a zdravé mimčo přeje Jana