Re: Pamatka zesnulych...

Moje vzpomínka z dětství na Dušičky je velice prima - přijeli k nám na návštěvu tátův bratranec a tátův strejda - jeden se svým synem a druhý s vnukem - kluky stejně starými, jako jsem byla tenkrát já. Pěkně jsme se spolu vyblbli... řádili po celém baráku a tátova teta, poněkud staromódní dáma - z toho byla kolikrát na mrtvici. Stavěli jsme si úžasné stvby z tenkrát populární stavebnice Merkur, šplhali po zábradlí...Blbli jsme takhle až do mých tak 11-12 let, kdy na mně padl pocit méněcennosti a začaly moje mindráky... a já se začala před klukama stydět... Od té doby jsme se s s prabratranci vlastně neviděli, z jednoho se stal světoběžník no a ten druhý už je bohužel mrtvý...