Re: Pamatka zesnulych...

taky ten den nesnáším. Je to proto, že se to jaksi musí. Musí se tam jít. Já tam ale nikdy ten den nechodím. Od té doby, co mi zemřel děda, chodím na hřbitov podle svého. Teď už na 3 hřbitovy. Každý hřbitov je trochu jiný. Když mám potřebu tam zajet, vím už přesně, na který. Vždycky poberu svíčky a rozmístím je na hroby - různé, lidi, kteří tam odpočívají, ani neznám. Je tam ticho a klid. Mám pocit, že i vítr se tomu místu vyhýbá. Sednu si na náhrobek a cítím, jak se mi po celém těle rozhostí klid a projasní myšlenky. Jednou jsem tam jela a bylo už pozdě. Seděla jsem tam a přemýšlela. Bylo ticho, jako vždycky a ani jsem si neuvědomila, že už je tma. Zvedl se obrovský vítr a já cítila smrt, nebezpečí a nepřátelství. Neumím to popsat, nebyly to hlasy, jen se to tam změnilo. V noci bych na hřbitov nešla, je to území mrtvých a i oni chtějí mít někdy klid.