Re: Když chybí podstata

Památce zesnulých (2. listopadu) a Všech svatých (1. listopadu)nebývají prakticky zasvěceny jenom ty dva dny, ale minimálně celý předcházející víkend a další okolní dny. Je to svátek jako každý jiný, snad právě s tím rozdílem, že hodně lidí jej "neslaví" v přesném datu. Mimo jiné je to způsobeno i tím, že když chce jet člověk na hrob do jiného místa, než kde bydlí, těžko to udělá po své pracovní době. Odedávna byly tedy tyto svátky nejen spojeny se vzpomínkou na ty, co odešli, ale také na setkávání se - i více - rodin a známých.
Dušičky mají své kouzlo i pro má malá vnoučata (a mé děti, ani já jsme nebyli jiní). Pro nás spočívá v tom, že večer na hřbitově blikají stovky svíček (
což s výjimkou Vánoc jindy není zvykem) a hřbitov působí zcela jinak, než při běžné návštěvě. Děti rády zapalují svíčičky, které třeba vlivem počasi nebo větru zhasly předčasně a mají radost, že "dušičkám" svítí o něco málo plamínků více. A u našeho hrobu si třeba úplně potichu zazpíváme dědečkovu oblíbenou písničku. A jedna malá poznámka na okraj - pamatuji si ještě, jak jsem jako malá chodívala na hřbitov (v padesátých letech) a charakter prostranství před hřbitovem měl daleko více "jarmareční" ráz. Byly tam stánky se svíčkami a květinami, ale také s cukrovou vatou, milovala jsem "cuc na špejli" a před hřbitovem jsme potkávali mnoho známých a "vedly se řeči". Osobně bych se klidně obešla bez svátku zamilovaných, protože to je privátní záležitost dvou lidí, ale byla bych pro dny volna o dušičkách, už jen pro ta setkávání. Nepopírám, že mluvím o velkém městě, kde je na hřbitovech větší anonymita a tak nikdo hroby "nekontroluje", na vesnicích je to možná jiné. Ale stejně mně a mým vnoučatům působí potěšení, když zapalujeme svíčky (i když jen ty levnější) u hrobů, kde evidentně už nikdo svíčku nezapálí.