Na Dušičky není třeba být nešťastný

Svátek dušiček se slaví po staletí. Byl zaveden křesťanskými kněžími právě v tento den, protože měl tvořit plynulý přechod od pohanské (duchařské)mentality evropanů. Ti v tento den slavili svátek duchů (pozůstatkem je haloowen). Myslím, že náš postoj k tomuto svátku limituje víra, nebo nevěra. Pokud věřím, že smrtí život nekončí, mohu tento svátek prožívat ve velkém klidu, pohodě s příbuznými, návštěvami hrobů a modlitbou za blízké zemřelé (aniž bych sledoval, co si kdo myslí o mém hrobě, nebo svíčkách na něm).Pokud nevěřím, nemá svátek Dušiček valného významu, protože své blízké už stejně nikdy neuvidím. Mohu jen s lítostí vzpomínat, vzpomínat a vzpomínat. Naštěstí patřím do první skupiny . Svátek Dušiček mám velmi rád a na hřbitov v tuto dobu chodím i s ženou a dětmi denně.
Článek Dušičkové zamyšlení se mi nelíbí. Vyznívá podobně, jako postoj hudebního skladatele K.S.(žijícího) k vánocům. Neslaví je už léta, protože mu o vánocích zemřela dcera. Vánoce za to nemohou a jsou o něčem jiném, než o lítosti. Dušičky za to také nemohou a pro křesťany jsou také o něčem jiném než o beznadějné lítosti.